Při příchodu Jsme zjistili že kostel byl uzavřen z důvodu svatby.
Rozhodli jsme se tedy počkat a ve volných chvílích jsem mého syna Filipa provokoval ohledně jeho pvního vyklajícího se zubu. Posadili jsme se na lavičky u dětského hřiště a během skotačení jsem mu neustále připomínal jeho uvolněný zoubek, takže měl stále tendenci si s ním hrát.
Ve chvíli kdy se brány kostela otevřely,svatebčané začali vycházet a majestátně se rozezněly zvony, zub udělal křup a byl venku.
Všem muselo býti v tu chvíly jasné, že v povzdálí probíhající svatba byla jen jakýmsi aranžmá a zvuk dunících zvonů rozléhající se po celém kraji ohlašoval tu slavnostní chvíli Kdy první vypadnuvší Filipův zoubek spočinul v mé dlani.