Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jehož je Strahovská knihovna nedílnou součástí, byla založena v r. 1143. První komunita řeholních kanovníků přišla z porýnského kláštera ve Steinfeldu. Přes existenci několika románských kodexů z nejstarší "vrstvy" knihovny nemůžeme jednoznačně hovořit o vědomém kontinuálním vývoji knihovny, snad lze jen konstatovat, že původ fondů sahá až k samému založení kláštera. Knihy nashromážděné po Vestfálském míru se dočkaly v 70. letech 17. století důstojného uskladnění v nově vybudovaném knihovním sálu, který se dnes nazývá Teologický. Zhruba v téže době byl sepsán i knihovní řád. Po rozsáhlých akvizicích v druhé polovině 17. a během 18. století si rostoucí fondy vyžádaly na konci 18. století výstavbu dalšího sálu, tzv. Filosofického. Druhá polovina 19. a první polovina 20. stol. byly věnovány především katalogovému zpracování sbírek. Po r. 1950 byla Strahovská knihovna začleněna do nově založeného Památníku národního písemnictví, a klášterní archiv, hudební sbírka, obrazová galerie a exponáty byly rozprášeny do dalších státních institucí. Krátce po r. 1989 se objekty kláštera a další zabavený majetek včetně knihovny vrátily nebo vracejí v rámci nápravy některých majetkových křivd do rukou strahovských premonstrátů. Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depositářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501-1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1500 svazků) a rukopisů (cca 3000 svazků), které se uchovávají ve speciální tresorové místnosti.