Mezi Karlovými Vary a Sokolovem leží město Chodov, jehož kořeny sahají až do 12. století. Na území regionu Sokolovska patří k místům s nejstaršími historicky doloženými počátky. Velký rozkvět Chodova spadá do období, kdy město bylo součástí pozemkového majetku cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Tento klášter se významně podílel na organizaci německé kolonizace, která v průběhu 12. a 13. století položila základy po dlouhá staletí stabilizované etnické skladby zdejšího osídlení.
V polovině 14. století přešel Chodov do držení šlechty. V procesu drobení feudálního vlastnictví došlo k rozdělení kdysi jednotné správy chodovského statku na dva díly a vytvoření samostatných lokalit Dolního a Horního Chodova. Ty se se svými vlastníky i obyvateli staly částmi složité lenní soustavy loketského hradu, jež trvala až do doby třicetileté války.
Tehdy se podařilo rozdělený Chodov v majetku rodu Plankenheimůpřechodně sjednotit. Z jejich období je zachována převážná většina stavebně historických památek, mezi kterými vyniká barokní kostel sv. Vavřince, vybudovaný v letech 1725-1733.
Původní zemědělský charakter Chodova se výrazně proměnil v procesu industrializace, využívajícím bohatá nerostná ložiska, zejména uhlí a keramických hlín, v okolí Chodova. Od konce 18. století se zde rozvíjela těžba hnědého uhlí a roku 1811 byla zahájena výroba porcelánu, která přetrvala dodnes. K dalšímu rozvoji města přispělo také strojírenství, stavební výroba a sklářství.
Ekonomický rozvoj celé oblasti byl impulsem přeměny Chodova v průmyslové město. Předcházelo jí v dubnu 1869 správní spojení obcí Dolní a Horní Chodov v jeden celek a prohlášení nové obce za městys. Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 30. září 1894 byl Chodov povýšen na město. Brzy nato byl císařem Františkem Josefem I. městu udělen jako symbol znak města. Do počátku 20. století vyrostl Chodov v ekonomické středisko průmyslové oblasti mezi Sokolovem a Karlovými Vary s bohatým společenským a kulturním životem.
Důsledky druhé světové války přinesly změny ve složení obyvatelstva Chodova. Na místo vystěhovalé většiny německých obyvatel sem přišli lidé české, slovenské i dalších národností, aby se podíleli na rozvoji základů moderního města. Tvář města značně změnila panelová výstavba, která byla v 50. a 60. letech rychlým řešením potřeby bytů pro příliv pracovních sil do nově vzniklého strojírenského závodu Chodos a do Palivového kombinátu Vřesová.
Tento rychlý růst města přinesl nejen podmínky pro jeho rozvoj, ale také řadu problémů, které se daří postupně řešit demokratickému vedení města. Za dobu od prvních svobodných komunálních voleb v roce 1990 jsou již patrné výsledky, mezi nimiž nelze opomenout výstavbu nové budovy radnice (1997), malometrážních bytů na Železném dvoře (2001), rekonstrukci Staroměstské ulice (2002), bytového domu v Nerudově ulici (2003) či výstavbu moderní sportovní haly (2012). Rekonstrukcemi či generálními opravami procházejí postupně také budovy škol a školských zařízení, město investuje i do sociálních, zdravotních a sportovních zařízení.
Současný Chodov se 14 500 obyvatel má všechny předpoklady pro navázání na své historické úspěchy a tradice, je nejen důležitou dopravní křižovatkou, ale i dynamickým městem s plány, ve kterých pamatuje na obyvatele města i návštěvníky.