Podle pověsti stával nad soutokem řek Labe a Bíliny hrádek Větruše. Roku 826 jej vystavěl rytíř Labohoř a na počest své manželky jej pojmenoval Vitruš / Wittrusch.
V 19. století jednoho dne nájemce domu na Větruši Johann Thomas hledal pramen pro studnu, odkryl silné základové zdi hradu. Ještě téhož roku (1839) předal magistrátu stavební plán na zkrášlení Soudného vrchu s krásnými výhledy do tří stran na labské údolí a prstenec okolních kopců. Celý tento komplex měl sloužit obyvatelstvu k odpočinku a obveselení. Toto místo s malým hostincem a s tanečním parketem nazval na paměť císaře Ferdinanda Ferdinandova výšina (Ferdinandshöhe).
V pozdější době se myšlenkou získat objekt se všemi prostory začali zabývat členové ústeckého turistického spolku Gebirgsverein Aussig. Nesledovali tím pouze vlastní potřeby spolku, ale šlo jim hlavně o prospěch veřejný, aby Větruše nadále mohla sloužit obyvatelstvu jako park k dětským hrám i pro lidové slavnosti.
Největším přáním obyvatel bylo vystavět novou restaurační budovu, která by se stala ozdobou města. Základní kámen k nové nemovitosti byl položen 15. října 1896. Dne 7. října 1897 mohl být slavnostně položen poslední kámen v severní zdi haly. Větruše se během let stala místem odpočinku a zábavy tisíců lidí. Na upravené louce vystupovali zpěváci, cvičenci, konaly se slavnosti všech spolků a svazů, hrála se zde divadelní představení. Nejen při cestě lodí či vlakem se stala symbolem města a centrem spolkového i společenského života obyvatel Ústí nad Labem.
Po roce 1945 se vrchu vrátil starý český název Větruše, který přešel i na restauraci. Ta žila dále společenským ruchem až do konce šedesátých let. Nicméně v období po druhé světové válce často měnila provozovatele, což se ukázalo být brzdou jejího dalšího fungování. Později začal její úpadek, který definitivně korunovala nešťastná privatizace v letech devadesátých. Objekt měnil majitele a občané Ústí museli přihlížet tomu, jak stavba - ponechaná svému osudu - rychle chátrá. Osudným datem se stal 13. červenec roku 2000, kdy požár pohltil střechu vyhlídkové věže.
V roce 2001 však došlo k příznivému obratu. Ústečtí patrioti prosadili její odkoupení zpět do majetku města a hned v následujícím roce se začalo s opravami. Od 23. září 2004 je opět přístupná veřejnosti.
CMQC doporučuje:
v těsné blízkosti rozhledny najdete rovněž lákadlo v podobě zrcadlového a přírodního bludiště, dětské hřiště a sportoviště