Televizní vysílač Praha – město má jeden nesporný primát. Mezi pražskými věžemi je bezkonkurenčně nejvyšší. V mnohých pražských pohledech je téměř všudypřítomný, je vidět i z míst, kde by to nikdo nečekal. O jeho výstavbě bylo rozhodnuto z důvodů stále se rozrůstajícího města a přibývajících rušivých vlivů na příjem televizního signálu. Televizní vysílač Cukrák a TV vysílání z Petřína, to navíc svého času zřízené jako provizorium, již nepostačovaly.
Vytypovaných lokalit pro stavbu věže bylo více, po zvážení všech aspektů bylo vybráno místo v Mahlerových sadech na Žižkově. Projekt věže vznikal od roku 1984, vlastní výstavba proběhla v letech 1985-1992. K zprovoznění věže došlo s ukončením její výstavby. Jak záměr, tak vlastní stavbu provázely velmi silné protesty občanů.
Z mnoha návrhů bylo architektonické řešení zadáno ing. arch. Václavu Aulickému, ing. Alexovi Bémovi a dr. ing. Jiřímu Kozákovi, kteří stanuli v čele širšího autorského kolektivu. Zvolena byla skupina tří tubusů, navzájem spojených. Vnitřní části ocelových tubusů tvoří stěna z betonu silná 25 cm. Nejvyšší tubus o průměru 6,4 m dosáhl včetně laminátové nástavby výšky 216 m. Další dva tubusy o průměru 4,8 m zastavily svůj růst ve výšce 134 m.
Součástí věže je i restaurace ve výšce 63 m a krytá vyhlídková terasa o 34 m výše. Jsou zde i provozní místnosti ve 105 m výšky, dva osobní výtahy a kabelová šachta v hlavním tubusu. Ve dvou nižších také nákladní výtah a nouzové schodiště. Špičku věže dotváří laminátový anténní nástavec vysoký 23 m, kontejnerového provedení z prstenců o průměru 2 m. Současně tvoří ochranný kryt soustavy vysílacích anténních systémů. Vše ukončuje dvoumetrový ocelový válec s víkem, na kterém jsou umístěny bleskosvody, výstražná světla a uvnitř tlumič výkyvů anténního nástavce. U paty věže je provozní budova s vysílacím