Staroměstská radnice se stala centrem samosprávy Starého Města pražského v roce 1338, kdy získali k jejímu založení měšťané souhlas od krále Jana Lucemburského.
Právě zde zvolili čeští stavové roku 1458 českým králem Jiřího z Poděbrad. Po bitvě na Bílé hoře zde byli vězněni přední účastníci odboje, z nichž bylo dvacet sedm popraveno 21.6.1621 na náměstí před radnicí (v chodníku vyznačené kříže). Značné úpravy přineslo 18. st., kdy se po spojením čtyř měst pražských roku 1784 stala radnice sídlem jednotné úřední správy města. Úprav se účastnili tito architekti: arch. Matěj Hummel, arch. Petr Nobile, arch. Pavel Sprenger, arch. Bernard Gueber, Jan Bělský a arch. Bedřich Münzberger. Téhož roku byla založena první pamětní kniha, do níž se od té doby podepisují významní návštěvníci radnice. Nejvýznamnějším jsou věnovány kopie klíčů od radnice jako symbolický klíč k hlavnímu městu. Od r. 1871 se na radnici konají svatby. Od 1.7.1922 do začátku října 1941 byly na Staroměstské radnici uloženy ostatky neznámého československého vojína ze hřbitova u Zborova. Na rozkaz K. H. Franka byl za okupace hrob neznámého vojína odstraněn.V posledních dnech okupace byla radnice centrem povstání, v jejím podzemí pracovala Česká národní rada. Radnice byla 7. května 1945 ostřelována a zapálena. Východní a severní křídlo proti Týnskému chrámu bylo zcela zničeno, těžce poškozena byla i věž s orlojem a kaple. V přízemí zničen i archiv hl. m. Prahy, knihovna a cenné sbírky. K 30. výročí osvobození byla pobořená část radnice upravena, konzervována a zazděné okno opatřeno mříží a pamětními deskami. Autor úprav ing. arch. J. Koreček a ak. sochař J. O. Lankáš. Již vícekrát byly vypsány soutěže na dostavbu zničené části, nikdy se však k tomu nepřistoupilo. Požár kupodivu nezničil výtah v radniční věži z r. 1927, který byl unikátem, jenž dlouho sloužil. Do svých sbírek jej převzalo Národní technické muzeum a v r. 2000 byl konečně zprovozněn v hlavním schodišti a v radniční věži nový výtah s bezbariérovou úpravou.
Orloj
Pro návštěvníky je pozoruhodný především orloj na jižním boku radniční věže. Zhotovil jej r. 1410 Mikuláš z Kadaně a zdokonalil koncem 15. st. mistr Hanuš z Růže. Podle Jiráskovy pověsti sestrojil orloj mistr Hanuš. Poté ho nechali pražští radní oslepit, aby nemohl vyrobit jeho kopii. Za to se mistr Hanuš pomstil tak, že orloj zastavil. Orloj se ve skutečnosti zastavil r. 1865 a tehdy hrozilo, že bude odstraněn. Naštěstí pražský hodinář Ludvík Hainz mechanismus dokázal opravit a stal se jeho správcem on i jeho potomci. Orloj má tři části: nejvýše jsou mechanické figury. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut: sv. Petr klíč, sv. Matěj sekeru, sv. Jan kalich, sv. Ondřej kříž ve tvaru X, sv. Filip kříž, sv. Jakub valchu, sv. Pavel knihu, sv. Tomáš kopí, sv. Šimon pilu, sv. Tadeáš desky, sv. Bartoloměj kůži, sv. Barnabáš svitek. Při požáru v květnu 1945 byly zničeny všechny figury orloje, které vytvořil Eduard Veselý. Původní figurky z raně barokního období jsou zčásti zachovány v Muzeu hl. m. Prahy. Nahradily je dřevěné sošky apoštolů, které vytvořil v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda. S pohybem apoštolů jsou zároveň oživovány i figurky orloje po stranách. Kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů ve dvou okénkách. Kývá na Turka, který kroucením hlavy odmítá, Lakomec pokyvuje hlavou s měšcem v rukou a hrozí holí a vedlejší Marnivec se shlíží v zrcadle. Kohout v otvoru po uzavření okének zakokrhá - probouzí k další hodině života a hodiny na věži začnou odbíjet. Orloj je rozdělen na kalendář se zvěrokruhem a hodiny. Kalendářní desku s alegoriemi měsíců vytvořil roku 1865 Josef Mánes. Její originál je uložen v Muzeu hl. m. Prahy a na radnici je osazena kopie od Bohumila Číly z roku 1946. Kromě několika časů ukazují hodiny i astronomické údaje. Pohyb figur vzniká obdobně jako u hodin kukaček. Mechanismus je umístěn na zdi radnice v kamenné věžičce, ke které jsou dva klíče: jeden má orlojník, druhý je na magistrátu. Ve stroji se dochoval velký počet funkčních původních součástek. Je to jedinečná a unikátní technická památka. Do konce války se orloj natahoval klikou, pak byl připojen na elektromotor. Na stejném principu pracuje ještě londýnský Big Ben.