Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z pečlivě opracovaných opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu.
Kostel založil kolem roku 920 otec sv. Václava, kníže Vratislav, jako druhou svatyni Pražského hradu. O několik let později byl objekt na jižní straně rozšířen o postranní kapli a v roce 925 sem převezeny ostatky sv. Ludmily. V roce 973 byl při kostele založen první ženský benediktinský klášter, jehož podstatné části se zachovaly dodnes. Abatyší se stala ct. Mlada, sestra knížete Boleslava II. Vzápětí došlo k stavebním úpravám. Stavba byla prodloužena západním směrem, pro řeholnice postaven oddělený západní kůr a tribuna, otevřená do prostoru sdruženými románskými okénky. V průběhu času došlo ještě k dalším stavebním úpravám. V druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí, to bylo později zbarokováno.
V roce 1142 za obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským klášter vyhořel. Při obnově dostala bazilika i své dvě věže, rovněž z románského kvádříkového zdiva. Jsou situovány poněkud neobvykle na boku východního ukončení bočních lodí. Věže jsou vysoké 41 m a nemají totožný půdorys. Jižní věž má šířku 6,3 m, severní pouze 5 m. Ta je od svislice odkloněna o 40 cm. Nejvyšší patro obou věží, ve dvou úrovních, prolamují sdružená trojdílná románská okna. Nárožní lisény nad nimi spojuje pás obloučkového vlysu a zubořez. Obě věže zakončují štíhlé kamenné helmice, na vrcholku s křížem.
Zvony dnes na věžích nejsou, byly rekvírovány za I. a II. světové války. Výjimkou zůstal pouze zvon z roku 1550 od Tomáše Jaroše. Až do roku 1974 zůstal zavěšen v jižní věži. Po sejmutí byl restaurován a umístěn v expozici kovolijectví v suterénu Prašné věže. Dnes je umístěn v interiéru baziliky.