RAB je jedním z Kvarnerských ostrovů, proslulý svým výjimečně mírným, příznivým podnebím a poměrně vysokým počtem hodin slunečního svitu.
První jméno dali původní osadě ilyrští Liburnové, a to Arb, tj. zelený, zalesněný. Římané si je upravili na Arba a založili zde municipium tohoto jména, opevněnou základnu svého loďstva.
Obec dobře prosperovala i v dalších stoletích, zejména mezi 11. a 15. stol., kdy měla vlastní městskou samosprávu. Krátce po násilném nastolení panství Benátské republiky zažilo město největší pohromu ve svých dějinách, dvě krátce po sobě následující morové epidemie město Ráb téměř vylidnily a těžce poznamenaly na staletí. Dodnes lze v městě vidět zazděné nebo zabedněné zchátralé domky těch, koho tenkrát pokládali za šiřitele moru nebo kde bylo ohnisko nákazy.
Benátčané silně ovlivnili stavební ráz i celý vzhled městečka, které dnes patří k nejzachovalejším středověkým sídlům z doby benátského panství v oblasti Kvarneru. Ráb je vlastně starobylá městská rezervace, avšak plná soudobého života.
Konec živoření přinesla Rábu až druhá polovina 19. stol., kdy díky svým přírodním podmínkám získal status klimatických přímořských lázní a začal postupně budovat služby rozmáhajícímu se cizineckému ruchu.
Zachovala se část městského opevnění z 12. -13. stol., včetně tzv. Mořské brány (Morska vrata). Uvnitř hradeb tvoří městečko takřka neporušený středověký stavební celek se systémem téměř pravidelné šachovnice ulic a uliček. Výstavný Knížecí palác (Knežev dvor) z 13. stol. nese výrazné znaky úprav pozdně gotických a renesančních (krásný balkon). V nádvoří je lapidárium s nálezy od antiky po renesanci.
Město Ráb zdobí četné paláce a historické domy zdejší šlechty (většinou z 15. a 16. stol.) - Crnotů, Galsignů, Cassiů, Tudorinů, Marochini-Bankotů a především Dominisů, jejichž palác je ze všech nejmonumentálnější. Benátská gotika se v těchto palácích spojuje s renesancí. Z veřejných budov vznikly v 15. stol. za benátského panství městská lodžie (gradska loža) jako veřejná otevřená soudní síň a městský špýchar - fontik pro zásoby obilí.
Pro Ráb jsou charakteristické zvonice jeho kostelů, které v siluetě městečka tvoří návaznou řadu. Přitom v některých případech zůstaly právě jen tyto zvonice, kostely už vzaly dávno za své.
Nejcennější ze sakrálních staveb je katedrála Nanebevzetí P. Marie (Sveta Marija Velika), trojlodní románská bazilika s barokizovaným vnitřkem. Patří k nejhodnotnějším stavbám své doby na celém severním jadranském přímoří. V sousední faře je sbírka cenných sakrálních předmětů. Stranou stojí krásná 26 metrů vysoká zvonice.
Z ostatních chrámových staveb vyniká kostel sv. Kříže (Sveti Križ) v areálu jinak opuštěné někdejší biskupské rezidence Vescovata. U hradební věže stojí kostelík sv. Kryštofa (Sveti Kristofor), patrona Rábu. V kostele sv. Justiny (Sveta Justina) patřícím benediktinkám je stálá výstava sakrálního umění s velmi hodnotnými obrazy, relikviáři, plastikami, liturgickým náčiním ap. Na kraji dosti zchátralé čtvrti Kaldanac , přiléhající ke stejnojmennému skalnímu mysu, stojí kostel františkánek, zasvěcený sv. Antonínu opatu (Sveti Antun opat). Kaldanac je lokalita, kde je nejvíc domků zazděných v době morových epidemií.
Zvláštností Rábu je ulice Střední (Srednja), jedna z jeho hlavních ulic, lépe řečeno uliček. Je to velmi rušná tepna s mnoha uměleckými galeriemi a s letní výstavou pod širým nebem. Lze zde vidět a koupit obrazy a jiná výtvarná díla umělců známých i neznámých, naivních umělců aj.
Zdejší chráněný park Komrčar začínající hned za hradbami (vchod blízko kostelíka sv. Kryštofa) se právem pokládá za jeden z nejbohatších a nejkrásnějších v celém Kvarneru.